Kde chci bydlet - Nové byty a rodinné domy na prodej

Vila se začala stavět ve Střešovicích v roce 1928 bez povolení, a když o ně stavebník Müller požádal, návrh byl smeten ze stolu. Dům byl o patro vyšší, než směl, a úředníci projektu vytýkali i další nedostatky. Bitva s úřady trvala sedm měsíců. Za Müllerovu firmu ji měl na starost pradědeček architekta Davida Vávry - Rudolf Voleský.

Nakonec se návrh s úpravami podařilo prosadit. V horním patře architekt odkryl střechu a vytvořil velkou terasu. Podíl na úspěchu měla i dobrá propagace. \"Loos pozval novináře a strhl je na svou stranu. Objevily se pak články v tom duchu, že Praha brání světovému architektovi v rozletu,\" vypráví Markéta Ježková, průvodkyně v Müllerově vile. Veřejnost Loose dobře přijímala i díky jeho československému občanství.

Vila byla dokončená v roce 1930 a Müllerovi se nastěhovali ještě před získáním dokladu o kolaudaci. Pak neváhali zařídit místnosti v podkroví, vedené jako půda a komora. Dali sem levnější nábytek pro případ, že by ho museli odstranit.

Müllerovi přišli do Prahy z Plzně

František Müller byl stavební podnikatel, spolu s bratrancem Lumírem Kapsou byl dědicem velké plzeňské firmy Kapsa & Müller a její pražské odnože Müller & Kapsa. Později otevřeli ještě pobočku v Bratislavě. Jejich hlavní činností byly stavby ze železobetonu a zakládání mostů, ale záběr měli široký.

V Praze vybudovali třeba Masarykovo nábřeží, ministerstvo práce, podíleli se na Čechově, Hlávkově a Mánesově mostě a na elektrárně na Štvanici. Jinak vydělali na stavbě Škodových závodů v Plzni či pohraničního opevnění. Müller ani jeho bratranec tedy neměli hluboko do kapsy a mohli si dovolit najmout světového architekta.

Müllerovi koupili jednu z posledních parcel ve Střešovicích. \"Původní plány na vilu dělal architekt Karel Lhota, Müllerovi se ale nelíbily,\" říká Markéta Ježková. Proto stavitel oslovil Loose. Na návrzích pak pracovali oba architekti. Hlavní myšlenky byly od Loose a konkrétní provedení od Lhoty. \"Loos nebyl dostudovaný architekt, byl hlavně vizionář. Spolupracoval vždy s jinými architekty, kteří mu pomáhali realizovat jeho vize,\" vysvětluje Ježková.

30. Severní svah nebyl ideální, ale pro Loose znamenal výzvu. Aby zajistil denní tloe venku stále svítí slunce. Pozemekného okna.

Loos je někdy nesprávně označovaný za funkcionalistu. Na funkcionalistické stavbě bývá zvenčí vidět, kde má jakou funkci, tomu ale Müllerova vila odporuje. Při pohledu na fasádu si nelze udělat představu o vnitřním uspořádání. Má to na svědomí Loosovo pojetí prostoru - Raumplan. Loos ho zde mohl díky otevřenému přístupu Müllerových rozvinout nejvíc ze svých staveb. Shrnul tu nápady za 40 let své práce. Proto je Müllerova vila tak cenná.

Raumplan bourá model dělení domu na patra

Každá místnost má jinou výšku a je umístěná v jiné úrovni. Některé nemají stěny, jsou propojené průhledy, domem se prochází po stupních a chodbičkách.

Raumplan se jako ulita spirálovitě vine nahoru kolem středu, po směru hodinových ručiček. Přitom je člověk stále překvapovaný. Nikdy netuší, co ho čeká za rohem. Výstižný je postřeh historika umění Vladimíra Šlapety, který dům přirovnal k městu uvnitř stavby. Schodiště a průchody jako uličky a promenády propojují větší a menší \"náměstí\" obytných prostor.

Za vchodem obloženým travertinem návštěvníka vítá úzká chodba s dveřmi do pokladny, dříve hovorny. \"Loos byl ovlivněný anglickou architekturou a v Anglii byla hovorna zvykem. Domovník v ní přijímal pošťáky a lidi, kteří nebyli pozváni dál do domu,\" vysvětluje průvodkyně Ježková. Loos miloval vše anglické, i půdorys je odvozený z anglické architektury.

Naproti hovorně je vstup na provozní schodiště, kudy chodilo služebnictvo. Chodba pokračuje do strohé šatny. Polstrovaná lavice tu zastupuje oblíbený Loosův motiv zopakovaný i jinde v domě, nízký nábytek mezi dvěma vysokými kubusy.

Po vstupu po krátkém schodišti, které je jako ostatní chodby a stupně kryté zeleným běhounem, čeká návštěvníka překvapení. Otevře se před ním rozlehlá a luxusně zařízená hala. Na podlahách orientální koberce, stěny obložené mramorem, vše doplňují velká okna, sedací nábytek a krb.

Z haly je volný průhled a vstup do jídelny, kde převládá zútulňující mahagon. Dominantou je kulatý stůl ze tří okruží, skládaný podle počtu lidí. Po večeři v jídelně, s níž sousedí kuchyně, se ženy odebraly do dámského budoáru, muži do pánské pracovny nebo zpět do haly.

Celý článek uveřejněný dne 30. 4. 2014 najdete na adrese IDNES.cz